Všechno jsme si předem naplánovali

Sedím v kavárně Artičok u prvního stolu hned u vstupních dveří, venku letá listí, podzimní počasí je ve své plné nádheře, popíjím zázvorový čaj, usmívám se na přicházející lidi, zdravím je, sleduji jejich výrazy. Někteří se smějí, jiní nechápou, většina bláznivého "pozitivního" mladíka mine pohledem a pokračuje vpřed. Z ničeho nic vejde mladík s brýlemi a trochu nervózním pohledem, zdravím ho, usmívám se, jde ke mě blíž a řekne.....

,,Dobrý den."

,,Dobrý i Vám."

,,Já bych tu měl mít pohovor..."

,,Ano?"

,,Zřejmě s Vámi.."

,,Aha, a o čem byste chtěl semnou pohovořit?"

,,No, o té pracovní pozici.."

,,Ach tak. To nebude semnou."

,,Ježiš, pardón. Já, že jste se tak usmíval..."

,,Nic se neděje, ať Vám pohovor vyjde..."

Zajimavé. Zkuste si to někdy. Smát se na svět kolem sebe. Zažijete spoustu humorných situací. Chtěl jsem se už pomalu dát do psaní dnešního článku, když v tom vstoupila žena. Nemohl jsem se na ní neusmát a nepozdravit. Žena také pozdravila, vykulila její krásné oči, chytla se za hrudník, přistoupila s údivem ke mě a řekla:

,,Jste to vy?"

,,Pokud jdete na pohovor, pak ne moje milá."

,,Ale ne, to nejdu. Ale vy jste ten..ježiš já si nepamatuju jména, ale, že jo, že jste to vy?!"

,,No určitě, jen nevím kdo?!"

,,No to vy, na facebooku. Píšete!"

,,Jestli píšu na facebooku?"

,,Ne, blog, píšete blog!"

,,Ano, ano milá, tak přes blog mě znáte!"

,,Promiňte, nejspíš jsem Vás vyděla. Nějak mi to nešlo zformulovat."

,,Ale naopak, je to moc roztomilé. Děkuji, že čtete blog!"

Žena byla užasná, krásná duše. Chvíli jsme si povídali a poté odešla. Usedl jsem a v kavárně jakoby se zastavil čas. V pohybu zůstal jen muž, který za mými zády usedl ke klavíru a začal hrát skladbu ,,Canon in D Major" od Johanna Pachelbela (klidně si tuto skladbu než budete pokračovat pusťte, naladí Vás na stejnou vlnu). Vrátil jsem se ve svých myšlenkách asi tak o dva měsíce zpět. Kam? Na to samé místo na kterém jsem minule skončil...K mé milované duši.

,,Můžete být klidný. Vše se děje přesně tak, jak jste si to naplánoval."

,,Tomu nerozumím."

,,Každá duše si před každým životem vybere čemu novému se na své pouti naučí. Podle toho, jak je vyspělá."

,,Aha."

,,Konkrétně vy jste velmi vyspělou duší."

,,Proč myslíte?"

,,Stačí se podívat, jaké jste si vybral rodiče."

,,Z toho rozumím, že to nebudu mít teď úplně snadné se z toho vymanit?"

Není dobré nebo špatné, snadné nebo těžké. Je život. A vy jste si vybral přesně ty rodiče, kteří Vás měli naučit přesně to co Vás naučili. Jsme zodpovědní za to co jsme dosud konali a máme za to plnou odpovědnost, ale pokud chceme, můžeme to přetvořit."

,,Takže se musím změnit?!"

,,Nic nemusíte. Můžete..."

,,Takže se mohu změnit."

,,Jste tvořitel. Nejste oběť okolností."

Přijel jsem domů po čtyřech hodinách prvního sezení s touto dámou absolutně vysílen. Nemohl jsem celou noc usnout. Cítil jsem, že přichází něco nového, ale fyzická nevolnost to stále přebíjela.

Ráno jsem vstal. Uvědomil jsem si, že mám za sebou hodinu spánku a rozplakal jsem se. Vypustil jsem ze sebe všechno negativno světa:

,,jsem v nejhorší situaci v mém životě, každým den čekám až bude večer, abych si mohl říct, že jsem přežil. To co říkala ta paní je zajímavé, ale jak mi to pomůže? Jsou to jenom slova! Nerozumím ani co mám dělat."

Vzal jsem do ruky telefon. A zavolal té úžasné duši.

,,Dobrý den. Mám strach, spal jsem hodinu, bolí mě hlava, rozostřují se mi oči. Bojím se. Nevím co mám dělat?!"

,,Vítku, všichni máme strach. Každý z nás se bojí něčeho jiného. Jde o to, abychom ten daný strach přetvořili. Vždy když Vás napadne nějaká negativní myšlenka přetvořte ji na pozitivní."

,,A jak?"

,,Pomocí té medoty o které jsme spolu včera mluvili. Nebo třeba jen touto větou: ,,zbavuji se všech svých negativních myšlenek a jsem plně pod ochranou svých pozitivních emocí. Každým dnem více."

,,Dobře, dobře. Moc Vám děkuji!"

Vzpomínám na to jako by to bylo dnes. Zavěsil jsem a ulehl na své pracoviště, kterým byla postel. Ležel jsem. V duchu pozoroval své myšlenky a s hrdostí a nadšením jsem je přetvářel.

,,Neuzdravíš se, jsi....- zbavuji se všech svých negativních myšlenek...."

,,Co když prestaneš mluvit...-zbavuji se..."

,,Nikdo ti nepomůže..-zbavuji se..."Byla to velká fuška. Večer jsem jen tak ležel a přemýšlel, jak je to neuvěřitelné. Kolik negativních myšlenek mám. Kolik jich má každý z nás. Co to potom může mít za následek? Člověk je takový jak celý den myslí.

Tři dny jsem takto hlídal své myšlenky, četl v leže motlidby a afirmace. Vypínal svou mysl tím, že jsem se soustředil na svůj dech. A po třech dnech se mi udělalo lépe a spal jsem celou noc. V tu chvíli jsem naplno uvěřil. Vyhodil jsem prášky na spaní a celou lékárnu. Nakoupil jsem ayurvédské čaje, léčivé byliny, fazole, hrách, čočku, vločky ovoce, zeleninu a začal jsem jíst, tak, aby se jídlo stalo mým lékem. Začal jsem hledat na youtube nejrůznější videa, typy a triky. Poslouchal jsem lidi, kteří se vyléčili, četl knihy, které radili, abychom nemoc vnímali jako vnější signál toho, že to snažím vnitřkem není v pořádku.

Pochopil jsem, jak mocná je síla podvědomí do které se ukládají všechny myšlenky, emoce a situace z naší minulosti. Funguje to jednoduše. Vědomě myslíme, že se vyléčíme a budeme zdraví, pokud tomu opravdu věříme, přijme podvědomí tuto myšlenku a uloží ji. ,,Aha tak proto musím myslet pozitivně! Na terapii ten nepořádek vyneseme a teď je na mě, abych udržel v "pokojíčku" hezky čisto. Funguje to geniálně."

Když jsem slyšel slovo víra, představil jsem si meditujícího budhu nebo mši v kostele. Nebo člověka, který mluví k bohu. Viděl jsem v tom něco zvláštního, nepochopitelného, bezvýznamného. Ve skutečnosti víra není nic jiného než myšlenka, kterou vědomí (a následně podvědomí) přijme za skutečnou. Jinými slovy naše podvědomí funguje na základě víry. To co si myslíme, tomu v duchu věříme. Takže pokud si budeme myslet, že dnešní den nebude hezký, pak....(a hned si dejte mou milovanou větu: zbavuji se všech svých negativních myšlenek.... :)

Nadšeně jsem volal mé milované duši a vše jí sděloval. Měla radost. Vzpomínám si, na ten nádherný rozhovor a ještě teď mě při té vzpomínce hřeje na hrudi.

,,Zbavím se všeho negativního co jsem se naučil od svých rodičů. Zvládnu to."

,,Vítku, cítím z vaší energie ještě jednu věc, kterou bych Vám měla sdělit."

,,Ano?"

,,Je tam hněv. Nevyčítejte nic svým rodičům. Neobviňujte je. Sám jste si je vybral a sám jste se mohl naučit něčemu. Jen díky tomu jste došel sem. Rozumíte?"

,,Mám jím být vděčný i za ty špatné..."

,,Není dobře nebo špatně. Je život."

,,Ano, ano to už vím..."

,,Taky byste mohl říci, že děti, které žijí v Africe se mají špatně. Naopak. Jsou to velmi silné duše, které si předem vybrali, že si chtějí v tomto životě vyzkoušet tuto zkušenost. Naopak duše, která se musí naučit zvládnout exekuci se nenarodí mezi slony a hrochy, protože tam ny k této zkušenosti přišla jen ztěží. Narodí se proto do střední evropy a naplánuje svou cestu přesně, tak, aby její duše mohla růst."

,,Ano. O tom už jsme mluvili. Takže všechno už je dopředu jasné?"

,,Všechno ne. Plán Vaší duše ano. Ale o tom jak se v dané chvíli zachováte rozhodujete vy. Jste tvůrcem, nezapomínejte."

Je to fascinující. Zázrak. Všechno je vymyšlené dokonale. Nemusíme nic, jen být, učit se, objevovat, milovat.

Všechno bude přesně takové, jak jsme si naplánovali. Tedy v souladu s plánem naší duše. Dokonalost.

,,Za všechno Vám mockrát děkuji!"

,,Vítku, děkujte sobě. A ještě myslete na jednu věc. Váš hlas..."

,,Ano?"

,,Vnímáte ho?"

,,Jak to myslíte?"

,,No, jestli vnímáte svůj dar?"

,,Myslíte, že je to dar?"

,,Váš hlas je krásný. Je sám o sobě léčivý. Dávejte na něj pozor, na to jak jej využijete."

,,Budu jím rozdávat už jen lásku a radost."

,,To záleží jen na Vás."

,,Já vím. Jsem tvůrce."

Jsme tvůrci. My všichni. Svých myšlenek, činů, konání. My. Nikdo jiný. Jak to, že indiáni žijí polonazí, ve svých chýšíš, jedí klíčky a koukají každý večer na nebe a to jsou to nejšťastnější tvorové na planetě? A my, kteří jsme značkový od hlavy až k patě, žijeme v nádherných domovech se záchodem a sprchou, můžeme si každý den dát cokoliv na co máme zrovna chuť a koukáme na televizi s 175283ti pořady, šťastní nejsme? Jednoduše neumíme zacházet se svými myšlenkami a potom následně emocemi. Nic složitého v tom není potřeba hledat. Vaše myšlenky, Váš život.

,,Ještě jednou děkuji!"

,,Nemáte zač Vítku. Hezké dny plné lásky."

,,To je od Vás krásné. Vám taky! Nashledanou!"

,,A vítku?!"

,,Ano?"

,,Sviťte......"

No, tak se dejme do toho mojí milí. Přetvářejme negativní myšlenky, děkujme za každou zkoušku či nemoc, které nás na naší cestě potkají, jako něco co nám chce říct, že tam uvnitř se musí něco změnit. My se musíme změnit. Naše myšlenky, z toho pramenící emoce a z nich chování. Prakticky je nemoc(i) takto žít dále.

Staňme se mistry našich myšlenek, vytrvejme ve snažení a pravidelnosti, nikdy se nevzdávejme a mysleme na to, že není dobře nebo špatně, je život...........................jo a.........sviťtme.........