Milujme své zkoušky, stejně jako lidi, kteří pozvedají naší duši

Jedu si takhle v pěkný podvečer kolem osmé večer městem. Za oknem černočerná tma, kterou proražejí světla mého auta. Z rádia zní geniální Jiří Grossmann zpívající (trefně) ,,Podzim, podzim přichází". Zaposlouchám se do písničky, notuju si jí s ním...Když v tom slyším houkačku. Policajti. Staví mě. Stahuji okénko.

,,Dobrý večer pánové..."

,,Zbláznil jste se člověče!?"

,,Proč?"

,,Přejel jste z pruhu do pruhu bez blinkru!"

,,Nezlobte se. Omlouvám se."

,,Ale víte, že je to přestupek?"

,,Vím, omlouvám se."

,,Víte, že Vám za to musíme dát pokutu?!"

,,Přijímám pánové".

-muž se nechápavě podíval. Pak řekl:

,,Ale, jste si toho tedy vědom. Musíte dostat pokutu, protože jste přejel z pruhu do pruhu bez signálu. Mohlo dojít k nehodě. Někdo by to nečekal a bylo by."

,,Ano, já Vám rozumím."

- muž nechápal, proč se s ním nechci hádat. Když mi to chtěl znovu opět vysvětlovat, asi aby ve mě vzplál oheň hádky, vstoupil do našeho rozhovoru jeho kolega:

,,Kolik u sebe máte?"

,,U sebe. 100 korun."

,,Tak mi ji dejte. Chvíli vydržte, já to napíšu a můžete jet...."

Nádherná zkouška. Úžasné prověření toho, zda to myslím se svou harmonií vážně. Zkoušky jsou součástí našeho každodenního života. Přicházejí jedna za druhou, v přesném pořadí za sebou tak, jak se měníme. Jen je potřeba začít vnímat takové situace, jako zkoušky. Uvědomit si, že jsou zkouškami a ne "trestem".

Vzpomínám, jak jsem v podobných situacích reagoval já. Kdybych měl dobrou náladu, minimálně bych se s policisty pohádal. Řekl bych ,,jestli se nenudí, když mi dávají pokutu za nějakej podělanej blinkr." A to by úplně náramně stačilo k tomu, abychom s tím pánem vedli hezký několika minutový rozhovor. Oba bychom z toho vyšli naštvaní a já ještě minimálně o pětistovku lehčí. To je opačné vnímání zkoušky.

Zkoušky prověřují, zda se v situacích rozhodujeme srdcem nebo egem. Zda celou situaci vyřešíme v harmonii nebo naopak. Můj oblíbený Jarolav Dušek říká, že máme jedinný úkol a to...udržet se v harmonii. Nic víc. Nic míň. Ale o něm ještě dnes bude řeč. Zkoušky mohou být "menší" nebo větší. Aby jste mi dobře rozuměli. Situaci s policajty považuju za zkoušku "menší" naopak, když duše dá člověku signál nespokojenosti nějakou nemocí, to zase za zkoušku větší. Proto jsem zastáncem tvrzení, že bychom měli svou nemoc milovat. Díky ní víme, že tak to dál nejde a máme možnost se změnit. ,,Spoustu lidí mi psalo, že mi fandí a doufají, že tu nemoc přeperu, že holt život není peříčko." Vnímám, že to je typické pro naši rasu. Když se nám něco stane, může za to buď počasí, jiný člověk nebo rovnou sám život. No jistě život nám chce zavařit na celé čáře. Co by měl taky na práci jiného než pít koňak, kouřit doutník a přemýšlet nad tím koho zase dneska na sere....

Mojí milí, čím dál více poznávám, že každý bychom měli vzít svůj život do svých rukou. Měli bychom si uvědomit, že každý život, který zde trávíme je jako zkouška něčeho nového. Něčeho co se nám nepovedlo objevit v minulém životě.

Tak to tak berme! Všechno je jedno velké poznání, objevování. Naslouchejme každé situaci, každé zkoušce. Každý stav i když není dobrý je nové poznání něčeho, co jste nezakusili v životě minulém. Tento týden jsem byl u mé milované duše a vedli jsme rozhovor právě na téma zkoušek.

,,Chtěl jsem Vám říct o jedné věci, která se mi děje.."

,,Prosím Vítku..."

,,Daří se mi být v harmonii. Třeba týden, 10 dní. Nerozhodí mě vůbec nic. Vše přijímám s láskou. Připadám si božsky. Neustále v rovnováze. No....a ve chvíli, kdy mi přijde, že nemůže být lépe, jako by přišel takový obrovský nával negativních myšlenek. Jako by mě to celé pohltilo. Někdy mě to dovede až k pláči. Brečím, ale při tom nechci. Jako by se něco spustilo..."

,,To je úplně normální Vítku. Když se měníme, transformujeme, vymaňujeme se z naučených programů, které nás ovládaly v dětství. Jsou velmi silné. U Vás obzvláště. Budou přicházet zkoušky, které budou prověřovat, zda jste připraven na další rozvoj."

,,Rozumím. Budu se snažit. Víte někdy, když je mi fyzicky špatně. Je těžké zůstat v harmonii."

,,Ano Vítku to máte pravdu. Dobře poslouchejte co Vám teď řeknu...Nikdy neposuzujte žádnou situaci. Za žádných okolností. Přijměte ji takovou jaká je. Je to zkouška. Bude trvat hodinu, den, dva, týden. Ale potom odejde...Je důležité, abyste tu situaci ustál. Neobviňoval sebe, ani nikoho jiného. Jedině tak bude moci jít duše dál."

,,Dobře...."

,,Naopak, děkujte dané situaci, děkujte za rozvoj Vaši duše a za transformaci každé Vaší buňky. Berte to tak, že je to nezbytné k Vaší proměně."

,,Souhlasím....."

,,Souvisí s tím ještě jedna věc o které jsem Vám chtěla říci."

,,Ano?"

,,Je pro Vás podstatné, kým se obklopujete."

,,Dobře"

,,Obklopujte se lidmi, kteří pozvedají Vaší duši. Těmi, kteří Vás berou takového jaký jste."

A to je další nádherné téma o kterém jsem chtěl dnes psát. Buďme s lidmi, kteří naši duši pozvedají dál...dopředu...

Hodinka u dobrého zázvorového čaje s člověkem, který Vám naslouchá a dokáže Vám svými slovy zlepšit den je jako dávka padesáti kafí. Naopak, schůzka s člověkem, který k Vám přinese na zádech svou "mrtvolu" a začne Vás ponoukat, abyste k ní společně přičichli je pro Vás energický upír.

Zamyslete se. Jaké máte kolem sebe osoby? Dělají Vám dobře? Plníte doporučení mé "učitelky" ? Já mám velké štěstí. Mám kolem sebe úžasné duše. Úplně mě teď hřeje na srdci. Hluboce za ně děkuji. Navíc od té doby co jsem začal psát blog, potkávám spoustu nových úžasných duší. Děkuji za Vás!

A tento týden jsem toto "zadání" splnil opravdu do puntíku. V pátek jsem se vydal s mou ,,adoptivní maminkou" a ,,adoptivní tetičkou" na představení "Pátá Dohoda" pod taktovkou již zmiňovaného Jaroslava Duška. Opravdu jsem se těšil. Hodně moc.

Před dvěma měsíci mi právě Jardova a Pjérova videa na youtube opravdu velmi pomohla. Velmi. Vidět je poprvé na živo bylo dech beroucí. Doporučuju na to představení vyrazit. Je to daleko lepší než nějaký záznam na internetu. Navíc Jarda to hraje pokaždé jinak. Úchvatné. Opravdu.

Ale nejsilnější moment přišel po představení. Cítil jsem v sobě touhu, poděkovat jim za to co pro mě, ale i nás všechny dělají. Vydal jsem se k šatnám. Zmocnil se mě trochu strach. Ten jsem ze sebe, ale rychle shodil. Zaklepal jsem. Jaroslav Dušek otevřel dveře:

,,Dobrý večer..."

,,Dobrý večer. Chtěl jsem Vám poděkovat..Chtěl jsem.."

,,Počkejte. Pojďte dál..."
Vešel jsem do malé šatničky. Už jsem chtěl začít mluvit, když v tom jsem si všiml, že za dveřmi sedí Pjér a popíjí své oblíbené pivo. Pozdravil mě:

,,Dobrý večer."

,,Dobrý večer." odvětil jsem.

Najednou jsem tam stál. Sám. Před dvěma velikány. Může, které jsem znal jen z obrazovky....Ale poctivě. Miluji obě dohody, Malé Vizity i Duši K. Zajímavé na tom celém navíc bylo, že jsem pár hodin před představením dočetl Jardovu knížku ,,Ze mě". Další skvost, který doporučuji. Nadechl jsem...

,,Pánové nebudu Vás dlouho zdržovat. Chtěl jsem Vám poděkovat. Za úžasné představení. Za to co děláte pro nás. Nás všechny. Velmi si Vás vážím."
Pjér pokynul hlavou, Jarda odvětil:

,,Jee, tak to moc děkujeme."

Pokračoval jsem:

,,Chtěl bych Vám poděkovat za Vaše vedení. A za to, že ho sdílíte mezi ostatní. Před dvěma měsíci jsem měl dvě možnosti. Buď psychiatrie a nebo cesta k mé duši. Narazil jsem na Vaše videa."

,,No a?" přerušil mě Jarda....

,,Velmi mi pomohla, velmi...."

Oba se usmáli. Pjér si loknul piva a řekl:

,,a teď se cítíte jak?"

,,Nádherně."

,,No tak!" odvětil....

,,Děkuji jste úžasní!"

,,Vy jste úžasný" řekl Pjér a usmál se na mě těma jeho nádhernýma očima.

Jarda se usmál:

,,Nezlobte se, ale mi už musíme jet máme před sebou dvou hodinovou cestu."

,,Rozumím. Nebudu zdržovat." otočil jsem se ke dveřím

Oba muži si oblékli bundy, býť byli jen v sandálech. A podali mi na rozloučenou ruku:

,,Držte se Vítku. Rád Vás zase uvidím. A vypijte to pivo..."

Druhý šel Pjér. Znovu se usmál a řekl:

,,Jste úžasný, nezapomínejte."

,,Oba, jsme úžasní Pjére!"

Sledoval jsem, jak oba odcházejí. Byl jsem dojatý. Už jsem se chtěl vydat k východu, když v tom se ještě otočil Pjér a řekl:

,,A Vítku..."

,,Ano?"

,,Vypijte to pivo"

Usmál jsem se na něj a podíval se na stůl v šatně. Bylo tam několik nenačatých plechovek "plzně".

,,Ale já mám dietu. Pivo nemohu."

Už jsem chtěl smutnit, když v tom mi to došlo:

,,Nádherná zkouška...a přišla od duše, kterou mě pozvedá...nádhera.........Děkuji za ní!"